Textament

PILAF SV. VLADIMÍRA

Sedí čtyři Gruzíni nad Pilafem ve Źminji.
První Gruzín praví: „Pilaf je půl zdraví!“
Druhý praví: "Kdež, guláš Budapešť!“
Třetí zařval na pilaf: „Ale kruci, je to blaf.“
Čtvrtý vece: „Zdraví celé z ruské klece ruské sele.“

Nesou pilaf Gruzíni ke kremelské kuchyni.
Kuchař, mozek Kutuzova, hlava Lenina
zavřel slavnou delegaci s vodkou do kina.
Kocour vrní na rameni, hmoždíř babi Jagušky
plní ingrediencemi, mele hnáty báťušky
kdo to zbaští hned uvidí divy rodné polany
s kaviárem na latrínu, se šampaňským do vany
vyměníme všecky klíče dveře na zámek
satelity zavedeme do všech zemljanek.
Míchá pilaf, čtvrtí sele,  čtvrcené je pořád celé
celého je sotva čtvrť a ty, co chceš, to si tvrď.

Pilaf chrochtá v ruském chlívku
a ti čtyři Gruzíni
nadávají na polívku
kdesi ve Źminji.

NA CESTĚ

Putoval do Jeruzaléma,
ale zatím bloudil po vatikánském náměstí, a nebylo to tam
pod freskami sixtinskými to nebylo,
mezi archivy a bankami to nenašel, ani na mramoru schodišť to neleželo,
díval se klíčovými dírkami, intrikánům do karet nahlížel, ale neviděl to,
naslouchal šepotu kurie a neslyšel to.
Co vlastně střeží švýcarská garda? řekl si.

Vzal to přes františkánskou zahradu někam na Jericho.
Vzal to prašnou cestou, někde v zapadlém Cagli si zul boty.
Pak potkal hlouček dětí, dal se s nimi do řeči.
Pod Montenegrem koupil osla, ale stejně šel radši pěšky.
Přestal se ptát po správném místě.
Mapu strčil do vaku.
Byl na cestě.

TŘI KAPITÁNI

Cestou k Jižnímu Břichabolu
pluli kolem Černor dokola šestkrát zádí napřed
správný kurz jim uplaval v některé bouři tuším té třetí
Černory obývají domorodci
Tři kapitáni se radili.
Gerd tančil saltarello a mával šavlí,
Sir Greyhound se díval dalekohledem do lodní knihy a mlčel jak se sluší,
kdežto Mrzák se houpal na oprátce a kvílel.
Porada byla dlouhá a skončila stejně, jak začala.
Lidojedství dosud nebylo vymýceno.
Posádku vysadili na jednom ostrově, jen se neshodli na kterém.

Začala sedmá plavba kolem Černor
cestou k Jižnímu Břichabolu.
Gerd se zamkl do truhly v podpalubí,
Sir Greyhound beznadějně škrábal poznámky do mapy a pak se vydal po třicáté osmé zkontrolovat inventární čísla na lodním nábytku.
Mrzák se houpal na oprátce a kvílel.
Tak ho ti dva přivázali ke kormidlu.

USRKÁVEJ TIŠE

Makabrózní nálada válí se pod stolem
frfňáme si do pytlíku
funíme si do rukávu
jen aby se někomu něco
našlapujeme na kuří oka.
Jen neceknout co by se nějak
i cecky stojí v pozoru a salutují si do foroty.
Nikdy nevíš kdo co donese
kolikrát punčošky s krajkou po babičce
borůvkový koláč, šál z Paříže
dobrejden nebo čečetčí vejce
- takový docela puntíkatý neposedky
ale co když se z nich vylíhne...
frfňáme si každý za své
každý svůj lógr míchá
necrcej do cizího a usrkávej tiše!

VČERA ZASE NETOPILI

ta kosa!
jen tak loknout láku od okurek
a zpátky do pracovního procesu
málo kopru dali, ale octa jej!

ta kosa!
někdy ti visí nad dveřmi do sborovny rovnou za krkem
musíš se sehnout když vcházíš
a pozdravit sklenice na okně a ořezávátka a fascikly a záda nebo i oči kolikrát

no vážně studený radiátory!
kdosi prý byl v ředitelně a brousil celý odpoledne
takový skřípění a jakoby se smál
ale aspoň zout se mohl dole
našlapal, kdo to svinstvo má vytírat!

ta kosa!
párek cizinců čekal ve čtvrtek pod schody, ze zobáků jim visely chaluhy
prý budou hnízdit
- tady ve sborovně?
nevím – ona s nimi mluvila
jen počkejte, zítra budou topit
zítra nám zatopí

VENKU UŽ JE SEDM

                a já ještě půlnoc mám,

z mlhy se noří nějaké tvary

                jako larvička se zavrtám v hedvábí

na jazyku převaluju noční můry – chutnají hořkosladce jak kafe se skořicí

                s rachtáním odvážejí včerejšek: dva vymačkané citróny a uražený bucláč

vyložím si tarot

                ale zavrtám se ještě

                               protivný tikot

                                               a nedočkavé prsty dne odmotávají můj kokon

venku už je sedm dvacet

                a ani ty se nechceš vyklubat a vzdoruješ dni

                               zámotek na Finisterre noci

hodíme se marod

                a provzdorujem se

                               vzdor pohnutkám a hladu

                                               vylíhnem se spolu k večeři.

CHMURNÁ

Za zrcadlem žije Chmur, pán pavučin a nočních můr,
přes den upadá do chmurné letargie,
v noci protáhne si perutě i glie,
pohne se Šelma, Stín a Kur,
tiší šelestové, neviděné hrůzy,
navlíknou kutny, utáhnou blůzy,
navoskují fous i cop
hyjé hop hyjé hop!

V siném  zámku, kde všechno je šedé,
pán Chmur svůj bledý život vede,
pořádá bezbarvé večírky a pusté plesy,
odkud pavouk prchá, duch ducha se děsí.
Jen Šelma, Stín a Kur,
s Jeho nosítky jak tři funebráci,
šourají se a přitom svačí
tři sta let zralý romadúr.

ČERVENÝ RYTÍŘ VYRÁŽÍ

setřásá všechna závaží
odhazuje brnění i spodky, mladé víno mu zpěnilo krev
chochol mu tryská z přilbice
Ararat by uzved na zádech
jen neztratit dech, jen neztratit dech

Že za štít má z hrnce poklici?
Že oře trakaře - vrže oř?
A Grál vidí v mastné sklenici a Kristova krev jablečný mošt?

Červený rytíř vyráží,
za nehty popel všech let
a zpívá dnes chorál vítězů, vyráží vpřed, vyráží -
jen neztratit dech, jen neztratit dech

DOUPĚ ODULY

Zaplavený, přesycený, utopený, opuštěný prchám
od žhavé zběsilosti, od nenasytné posedlosti
uši nos oči voskem jak sirén jekot
prchám se zacpaným mozkem o překot
z lepkavých pavučin slov, kde hladová Odula sedí
a spřádá sítě žádostí a vin a žádostí vinit
co onen o onom a oni tamtěm a ty přece taky, ty snad ne?

Zaplavený, přesycený tou nenasytnou posedlostí čekám
nečekám už ani, nejsem, nic není než právě cokoliv se šustlo
ve světě reflektorů a bohů, těch z televize těch z novin
co onen onomu s oním a když pak: ani jsi mi neřekl, zaskočen
ani nemám chuť mluvit ani mlčet, radši nebýt tady teď,
nic nevím.

Zaplavený, zatoulaný v zákoutí  zámku ledové královny, co mluví o cukrátku
a hltá sama sebe, a při tom obžerství co obecenstvo potřebuje tebe
nebo kohokoli
mrznu
sám na prahu
studený odchov o vesmír jinde sedím a je mi jedno
kdesi tam dáví černá díra, co přežrala se zářivých splašků galaxií
znechucený prchám
znechucený se vracím
uši oči nos voskem
do doupěte Oduly
ulepen slovy
myju si ruce
od jejích vin.

VŠIVÉ VTĚŘINY

Hádaly se všechny vši, která z nich je nejvyšší.
Nežli Šiva Višnu vyšší, svatější než bílé myši z vaidéšvárské pagody.

Zatím v zavšivené vsi spářily se blechy psí
S noční můrou, s chrty z pekla, sukuba jim šály pletla z masožravých vistárií.

Vesmír ke vším nevšímavý, zavěšený na švu bytí
Zatoulal se u Vltavy zamyšlený k nepřežití.
Na maják mu lehce šplechce, blechy blechotají,

Myšky mršky hryžou, v tuši světy tají
Utajený smysl všeho vlnobití

Nebyla tam ani veška, jen ta nedozírná výška nad hladinou za hladinou Za světy
Žádné osvícení  -  Ani rakety

Už se myšky honí v kole, nahoře je dole, důl je u dna, dno tone, tůň temní,
tma se bojí samoty
duše nahoty
vesmír prázdna bez přidané hodnoty
herec poroty
a dny se hrozí vteřin
našels tu dírku, kudy myši utíkají?

Hádaly se všechny vši, která z nich je nejvyšší.
Nežli Šiva Višnu vyšší, svatější nežli ty myši.
A tam kdesi u Vltavy zbyly stopy, déšť je splaví.

TURATIHO TAH

Chycen mezi sloupce a diagonály
V neúprosnosti kvadrantů
Mezi střely úhlopříček zaklet
Snaží se vyznat
Vyznat se ve svých plánech
Vyznat se ze svých strachů

Jak kvítek Narcisův
Co vidí – než čtyřiašedesát polí.
Přátelství řeší logikou rošády
Jak střelec jenom šikmo chodí
A v černobílém slohu skládá sonety
Jak úlohy na čtyři tahy

Ztratil se dávno v kombinacích
Ale zkusit naslepo si netroufal
Jeho myšlenky skáčou do L
Lapený, Lenivý, Ledový, Lekavý, Liknavý
Leží padlý král
Ale dál tikají hodiny, čeká soupeř trpělivý
Soupeř, figury a sál

Chycen mezi sloupce a diagonály
Mezi střely úhlopříček zaklet
Uvažuje o oběti
Rozhodující
Od nezdařeného gambitu v zahájení
Ten tah se pořád vrací
Dokola.
Jak rozbít to nehybné postavení, to zádušní pohodlí?
Pěšci ho dusí. Blokáda věží. Svázaní jezdci.
Dokola.
V neúprosnosti kvadrantů
Soupeř, figury a sál.

A vrabci za oknem, šumění deště,
Čísi zmrzlina na chodníku?
Podivné hlasy takříkajíc obyčejného života...
Nemají význam pro partii.

ČERNÉ SYNKOPY

Na stromě sedí slon a pije banánový džus
na stromě sedí slon a sloní blues mu v uších buší
synkopy neposedně srdce posedl rytmus
synkopy neposedně v srdci černé mouchy bzučí

/:Jsou nakažlivé jako tohle sloní blues - jen to zkus
nakažlivé sloní blues. :/

Být jako šedý stín jak slůně co se večer splaší
být jako šedý stín hašiš co neuhasí  splín
a stínat černé melodie nad ovesnou kaší
na stromě straší trhlý šedý harlekýn